Až ti bude v životě nejhůř,
otoč se ke slunci
a
všechny stíny padnou za tebe.

John Lennon

Exorcismus po česku - církev, psychologie, morální zdraví

Čekala jsem, že v řadách církve bude o konzultace s Prozřetelností větší zájem. Nikdo mi sice nebrání, ale ani nepomáhá. Správné slovo by asi bylo ignorace. V jiných zemích s lepším duchovním klimatem je však služba osvobozování také odsunuta na okraj církve, jako nějaký příbuzný, za kterého se stydíme. C.S.Lewis se vyjádřil, že pro ďábla je nejvýhodnější, když se ho lidé panicky bojí nebo neuznávají či přehlížejí jeho existenci. Tak to mu děláme radost. Jeden z mých oblíbených velkých exorcistů napsal, že církev službu osvobozování zanedbává, ale že Duch Svatý nechce nechat lidi bez pomoci a tak jim občas najde pomocníka v řadách laiků. To by se mě mohlo týkat.

I když službu osvobozování církev pomíjí, má úžasné možnosti předejít duchovním katastrofám. Tím, že se snaží udržet člověka na správných cestách, pečuje o zdraví jeho duše a dává jí velkou šanci pekelným vlivům nepodlehnout. Čím je člověk klidnější, spokojenější, radostnější, tím méně je přístupný satanskému napadení a bezpečnější před parazitickými dušemi. Stav radosti a klidu může být jen ovocem dobrého svědomí a životní harmonie a je velkým posláním církve jej v lidech udržovat, případně pomáhat jim ho nalézt. Zpovědi se lidé bojí, ale dnes už probíhá vesměs laskavě, jako rozhovor s moudrým rádcem. Bylo by skvělé, kdyby mohli lidé přijít na radu za knězem i mimo zpověď, ale jak je to reálné v poměrech, kdy se jeden farář snaží spravovat asi sedm dřívějších farností. K dobrému knězi přicházejí rady z nejvyšších míst. Zlobila jsem se, asi oprávněně, ale neměla jsem. V kostele se u mě zastavil farář a pronesl tiše : „Nebezpečí spravedlivého hněvu“. Neměli bychom snít, že najdeme či vytvoříme církev dokonalou. Stačí pohled do dějin. Kde jsou lidé, tam jsou chyby. Snažme se co nejlépe spravovat, to jest udržovat a zlepšovat, to, co máme.

Naše nesprávné jednání činí duši nemocnou ; zaslepí nás nějaká sobecká chtění, může to být i po pohodlí, zlost, závist, agrese....Církev to nazývá hříchy, psychologie selhání nebo omyly. Občasný výskyt je přirozený, zlé je setrvat, nevrátit se na správnou pozici, navázat na nesprávný krok dalšími kroky špatným směrem. Před tím nás chrání umění objektivního nadhledu, ke kterému nás vede víra i solidní psychologie. Církev má ovšem prostředky vyplývající z Boží milosti. Ale i sebepoznání získané na vědeckém základu bere ďáblovi jeho možnosti, protože je pravdivé.

Ochranou před napadeními, která jsem popsala, je morální zdraví. Jak je vysvětlit? Vztah ke své duši, k svému tělu, k rodině, společnosti, lidstvu, přírodě, vesmíru, Bohu. Zdraví tělesné, duševní, duchovní. Je to na samostatnou knihu, a pěkně obsáhlou. Pak mi svitlo. Vždyť to všichni znají! Všichni víme, o co jde! Všichni víme, co je dobré, co je správné! Přinesli jsme si to s sebou napsané v duši z krajin, ze kterých přicházíme na tento svět. Kdo tvrdí, že neví, je lhář nebo pokrytec. Víme, ale jednat podle toho neumíme, nebo se nám nechce. Zaujal mě pojem duchovního zdraví, které poskytuje nejvíce radosti, klidu a životní síly. Předpokládá dobré srdce a správnou stupnici hodnot. Doplnila bych : umění poznat hranici mezi dobrým a zlým a držet se na správné straně. Snažte se o to a za vámi budou stát celá nebesa.

Radomíra Mědílková

V roce 2011 jsem téměř souběžně začala léčit tři pacientky se závažným rakovinovým onemocněním. Paní č.1 měla původní nádor na vaječníku, operací asi pět, v době našeho seznámení výsevy na bránici a pobřišnici, játrech, střevech, slinivce. Paní č.2 měla nádor v plicích a po chirurgickém zákroku rychlé generalizované rozšíření, nejvíce do kostí, do páteřních obratlů. Po první operaci druhá už nepřicházela v úvahu. Paní č.3 měla za sebou tři operace fibrosarkomu. Univerzitní medicíně jsme v jejích postupech nijak nebráníly. Použila jsem své standardní metody a dočkaly jsme se stavu, kdy jsem už žádné chorobné odchylky nedokázala objevit. Stav pacientek tomu odpovídal, paní s napadenou páteří jezdila na kole, plavala a podnikala turistické vycházky. Výsledky vyšetření nás všechny velmi zklamaly. Šlo o spojené vyšetření CT+PET, počítačová tomografie a pozitronová emisní tomografie, a na monitoru zářila místa, která lékaři klasifikovali jako nádory. Paní č.2 se zhroutila, my ostatní jsme daly hlavy dohromady. Nejdříve jsme si všimly, že na CT se nejeví žádné vybouleniny ani propadliny, žádný nárůst nádorů nebo jimi vyhlodaná místa. I svítivé oblasti plynule sledovaly přirozené linie orgánů. Dále jsme si ujasnily, že metoda PET je založena na podání kontrastní látky, složené z glukózy obohacené o radioaktivní fluór. Rakovinové buňky spotřebují výrazně více glukózy než zdravé a radioaktivní fluór pak na monitoru světélkuje. Od toho byl jen krok k myšlence, že mladé buňky dorůstající zdravé tkáně mají také větší spotřebu glukózy, neboli světélkují rovněž. Paní č.1 a č.3 byly s hypotézou spokojené a dočkaly se doby, kdy na monitoru už nesvítilo nic. Paní č.2 zemřela, ne na rakovinu, ale jako učebnicový příklad larvované deprese. Je to stav, kdy člověk sice nepociťuje duševní tíseň, ale vypovídají funkci jeho orgány - takže nemůže jíst, pít, pohybovat se, třeba ani nevidí. Poslala jsem do rodiny příslušné texty, ale asi už neměli sílu je přečíst. Po paní zůstalo prázdné místo, které se těžko zaplní - v rodině jako po manželce a matce, ale i v jejím povolání. Kdyby se bylo možno s lékaři domluvit, mohli odebrat vzorky tkáně ze světélkujících míst a konkrétní důkazy mohly zabránit, aby se paní duševně nezlomila.

Snažila jsem se porovnáním porozumět, proč dvě ženy ve zkoušce obstály, jedna nikoli. Ty dvě byly věřící, což je nesmírná opora v životní krizi. Ale také měly rodiče, kteří jim poskytovali lásku, péči, bezpečí domova. Paní č.2 měla na své dětství minimum vzpomínek. Jaké asi byly, když je podvědomí vymazalo, to číní za účelem přežití. Jestliže někdo má například otce surového despotu a chladnou sobeckou matku, těžko pak dokáže důvěřovat v Otce Nebeského a vlastně v kohokoli a v jakékoli dobro. Síly té paní byly podlomeny už v dětství. Ale to nezbavuje zodpovědnosti nás její bližní.