Až ti bude v životě nejhůř,
otoč se ke slunci
a
všechny stíny padnou za tebe.

John Lennon

Nesmyslný zápas - Z připravované knihy

Na případu generalizované rakoviny prsu a malobuněčného karcinomu děložního čípku ve stadiu IV.A se dokládá, že Boží pomoc zachází skutečně do krajnosti. Přesto se někteří lidé neuzdraví. Zejména u rakovin jsem se naučila sledovat, jestli se klienti cítí v životě potřební, jestli nekončí nějaká jejich životní etapa a jestli mají sílu zahájit další. Jak postupoval čas, soustředila se moje pozornost hlavně na jejich citovou kapacitu, není-li vyčerpána. Je zbytečné podotýkat, že taková okolnost se nezjišťuje snadno. Ani věk není rozhodujícím faktorem. Pokud měl někdo tatínka dobrodruha se sklony k alkoholismu a tři nevlídné macechy, může být citově vyčerpán už ve dvaceti. Tento stav není možno podchytit statistickými prostředky. Jde o nejniternější hlubiny osobnosti a tajemství, o kterých někdy nechce vědět ani vědomí dotyčného. Pokud by došlo k překročení hranice citové kapacity, mění se charakter člověka a způsob jeho myšlení. Stává se egoistický, bezohledný, agresivní a zákeřný, mění se v osobu, kterou jeho bližní vůbec neznali. Dvakrát jsem zažila člověka, který přežil tuto hranici. Bylo to strašné a myslím, že to Bůh dopustil jako poučení: že ze ztráty blízkého člověka jsme smutní, ale nevíme, jak by vypadala skutečnost, kdyby přežil. Mohlo by být ještě hůře.

Bohužel, tato zkušenost je nepřenosná. Nemocní většinou cítí, jak slábnou, podvědomí je na odchod připravuje. Ale jak vysvětlit jejich milujícím, které opouštějí, že z drahé bytosti by se mohlo stát sobecké cizí monstrum a že by mohli litovat, proč tenkrát raději….

Zažila jsem však jedno velmi šokující úmrtí. Pacientem byl muž s rakovinovým nádorem v levé plíci a s celkovým rozsevem v pohrudnici a poplicnici. Odmítl chemoterapii a reakce lékařského týmu byla až zuřivá. Absolvoval u mne obvyklý počet sezení a zdál se být zdráv. Jeho snímky z radiologických vyšetření se "ztratily", což jsme přijali jako dobré znamení. Dámě s generalizovanou rakovinou prsu se též "ztratily" všechny snímky společně s jejími nádory. Lékařské zprávy, které je popisují, má naštěstí uschované doma. Jí však lékaři potvrdili, jak dopadl poslední snímek. To bylo protagonistovi našeho příběhu odepřeno. Zůstal bez materiálních důkazů, trpěl hlubokým stresem a špatně se nadechoval. Neviděla jsem jej asi dva měsíce. Koncem této doby zřejmě utrpěl lehký zápal plic a stres se prohloubil. Odvezla jej záchranná služba s diagnózou astmatický záchvat psychického původu. Z místa hospitalizace byl doslova vystrkán do nemocnice, s níž se rozešel ve zlém. Přijetí tam připomínalo scénu ze Strakonického dudáka, kdy se divoženky mohou konečně vrhnout na Švandovu matku. Po antibiotické léčbě pacient rychle pookřál a nastalo podivné období. Ačkoli moderní radiologické a jiné snímky jsou vybaveny jménem pacienta, datem pořízení a podobnými údaji, byl klient přesvědčován historicky vyhlížejícím snímkem, na němž bylo na kusu náplasti napsáno např. Novák, že jeho stav je beznadějný. Dokonce nezobrazoval levou plíci, ale pravou. Po nedlouhém pobytu v nemocnici pan Novák opravdu umřel. Když uplakaná rodina čekala na chodbě na jeho věci, přišla k ní dáma z lékařského týmu, rudá až ke kořínkům vlasů, a řekla: "Nemohu vám povědět, na co umřel pan Novák. Ale stoprocentně to nebylo na rakovinu."

Zkoumaly jsme případ s paní Blankou. Stalo se, co se muselo stát. Já i lékaři jsme byli jen statisté ve velkém dramatu duší. Pan Novák měl již domluvené vyšetření v zahraničí a peníze mu rozhodně nechyběly. Stačilo souhlasit. Ale stalo se, co se muselo stát. Přesto….takto….

Paní Blanka viděla situaci jako cosi beznadějně prohnilého, proti čemu se musí vzbouřit celá společnost, způsobit příval, který shnilotinu spláchne. A zatím? Buďme rádi, že do Mnichova je celkem blízko.

Naše společnost je direktivním materialismem minulého režimu velmi deformována přímo v základu lidských osobností. Byla křídla českých duší jen přistřižena nebo rovnou amputována? Společenský systém vytvořil našemu vědomí zdánlivě logicky uzavřený prostor. Intelekt mívá sklon se v takovém omezeném prostoru lenivě zabydlet, dokonce v iluzi, že co je známé, je i bezpečné. Ale ve skutečnosti je to vězení, tmavé a studené. Pojďme otevřít jeho závory.