Až ti bude v životě nejhůř,
otoč se ke slunci
a
všechny stíny padnou za tebe.

John Lennon

Nesmyslný zápas - Závěr

Vztahy mezi lékařem a léčitelem v tomto vypravování často připomínají příslovečné soužití kočky se psem. Bohužel to tak bývá, jenže ona zmíněná zvířátka mají omluvu - nemají totiž rozum.

Naštěstí jsou i jiné vztahy. Léčím některé lékaře nebo jejich děti, mám mezi nimi přátele, jiné obdivuji pro jejich práci a dalším jsem zavázána za péči o sebe. Myslím, že fanaticky zaujatá skupina představuje ve skutečnosti dosti malou část lékařského stavu, ale protože je agresivní a bez zábran, zastrašila většinu.

A tak je úlevou mít občas jako pacienta nějakého lékaře. Nepronásleduje tucty špičkových odborníků, protože to má dávno za sebou. Nevrhá se k lidem ozdobeným magickými znameními a okultními předměty. Nenakupuje celé tašky velmi drahých preparátů s velmi nejistými účinky. Nereklamuje moji práci, že po dvou sezeních neodhodil berle. Těší se i z menších pokroků, jsou-li stálé. Prostě ví, kolik uhodilo.

Ale ani léčitelé se mnohdy nevyznamenali. Vzpomínám, jak na zasedání, kde se pan Pffeifer rozloučil se zakládanou asociací, seděli v sále lidé vskutku různí. Někteří si například podivně mumlali a gestikulovali, jiní měli nepřítomný výraz a škubaly jim údy; na pódium přišla paní s lahvičkou a oznamovala objev, že nás požírají malinká zvířátka, která nejsou vidět a která má ve své lahvičce. Na první pohled byla jasná nutnost výběru. Přesto se kdosi pokoušel prosadit do stanov, že členem bude každý, kdo zaplatí příspěvek, a zároveň, že člen je zavázán k tomu, že nesmí říci o jiném léčiteli, že špatně pracuje. Takže ať se nikdo nediví, když z akce nebylo nic.

Své poznatky uvádím jako podněty pro laickou, a snad i odbornou veřejnost. Nemíním je jako posvátné texty povznesené nad pochybnosti, spíše bych ráda slyšela solidní mínění partnera, který kráčí cestou vědeckých postupů. Pokud se mýlím, moje samolibost takovou ránu unese. Poznání postupuje jen na základě stálého překonáváni omylů. l negativní výsledek je dobrý - řekl nám, kterou cestou se nemáme zbytečně pachtit. Naopak, každý pozitivní poznatek, i když ze začátku působil úžasně, se nutně musí časem projevit jako neúplný a s dalším pokrokem vyhlížet triviálně. Máme se snad kvůli tomu přestat snažit? Nebo z obavy před kritikou raději ani nic nevyslovit? To by nebylo moc statečné. Ale ještě horší je zaujmout pozici vševědoucnosti. Například, když neumíme odpovědět na nějakou palčivou otázku, označit ji za výplod infantilního mozku, a tak jakoby zrušit její existenci. Tím totiž zabíjíme podstatu poznání, jež vždy počíná vyjeveným pozorováním nějakého neznámého jevu a nesmělými pokusy nějak jej zodpovědět.