|
John Lennon
|
Rakovinová onemocnění
Malobuněčný karcinom plic Pacientem byl muž po padesátce s diagnózou III.B-T4 N3 MO, mediastální uzliny. Jinými slovy – v nejbližší době měl umřít. Absolvoval již dva cykly chemoterapie, což nebylo žádné neštěstí.S pomocí mé metody tělo dokáže zpočátku chemoterapii výborně využívat pro svůj prospěch.Pacient sledoval na rentgenových snímcích, jak šedé stíny napadené tkáně ustupují, až obě plíce byly čisté. Pokračování chemoterapie jsem nechápala, navíc pacient začal nápadně otékat. Lymfatický systém nefungoval, byl v chemickém šoku, utrpěly ledviny. Po předem naplánovaných čtyřech cyklech chemoterapie byly pacientovi naordinovány další tři. Nechápala jsem lékaře ani jeho, který průběžně sledoval své snímky. Za vším byla velmi prostá úvaha. Chemoterapeutika jsou jedy; spoléhá se na větší odolnost zdravých buněk, které přežijí koncentrace, jaké nádorové buňky nesnesou. Tento předpoklad v praxi funguje jen částečně. Koncentrace jsou vypočítané na krajní mez odolnosti organizmu. Z rozpadlých nádorů však vznikají další velmi agresivní chemické látky, které onkologové do svých výpočtů nezahrnuli. Logicky musí dojít k překročení hranice únosnosti. Pacient pravděpodobně přežije, nebude uléčen přes všechny snahy svých ošetřujících. Proč nepřijal onu prostou úvahu a zdvořile se nepoděkoval, nevím. P.S. Nepřežil.
Karcinom prsu Pacientka, mladistvě vyhlížející čtyřicátnice, odmítla chemoterapii i chirurgický zákrok.Na první pohled hazardér-nádor měl rozměry 20.26.16 mm.Později se mi její odpor jevil jako pud sebezáchovy. Případ,že po tisíckrát opakované neškodné anestézii tisící první pacient zemře. Její organismus měl jiné parametry.
Nesmírně důležité pro nás bylo vyšetření na El-tomografu u dr. Jana Campbella. Bez něho mohla pacientka též ztratit nervy a nechat se „uléčit“. Její případ byl dlouhodobý, 36 sezení. Musely jsme během léčení vyřešit i několikanásobnou duchovní zátěž. Nyní pracuji na případu paní bez takové duchovní zátěže. Její nádor byl ještě mnohem pokročilejší. Po čtvrtém sezení zmizela uzlina velká původně jako vajíčko, celý prs výrazně změkl. Po sedmém sezení se paní jevila jako uzdravený člověk. Tomografická vyšetření to potvrdila.
Nic nenahradí přímé působení, ale je několik rad, které takto postiženým mohou prospět:
Sarkom Pětadvacetiletý pacient přijel z daleka s diagnózou sarkom plic. Trpěl hlavně bolestmi v rameni, kde se zřejmě nádor zrodil. Měl za sebou velmi drastickou chemoterapii. Nyní již bylo léčení pouze paliativní, tj.pouhé zmírňování příznaků. Po třetím sezení vyšetření PET a CT prokázala zřetelný ústup nádoru. Lékaři jej přisoudili paliativní radioterapii, která však ochromila příštítná tělíska a způsobila tím odvápňování kostí. Vím že jeho imunita je nyní silná, pracuje ,a to se nezmění. Co mu lékaři řeknou,a ž zjistí, že radioterapie tento efekt nemohla způsobit? P.S. Už to víme. Zakázali mu alternativní léčení.
Ještě k rakovinovým onemocněním Těchto nešťastných nemocných mi prošlo pod rukama dosti. Snažila jsem se fyziologické příčiny vysledovat do nejjemnějších detailů a obdivovala jsem zázračnou dokonalost imunitního systému, který si s touto chorobou dokáže elegantně poradit i v rozvinuté formě. Tím naléhavěji vyzněla otázka, proč tak často nečiní. Některé fyzické příčiny byly zjevné. Thymus (řídící žláza imunitních procesů) utlačený vlivem chybné polohy páteře, nedokrvený, s velmi sníženou funkcí. Chybná poloha pánve způsobující útlak kyčelních tepen, nedokrvenost orgánů malé pánve, které snadno podléhají jakékoli chorobě, často nádorům prostaty nebo gynekologickým nádorům. U řady lidí zprovoznění imunitního systému nestačilo. Někteří zemřeli, i když byl lékařsky prokázán ústup choroby. Zjistila jsem, že vesměs jde o lidi na přechodu do další životní etapy, kteří k tomuto kroku necítí dostatek sil nebo je zadržují mocné citové zábrany. Takže na složitých a neprůchodných křižovatkách života odstartují směrem vzhůru. Emocionální a existenční problémy stojí zde při vzniku rakovinového onemocnění jako jeho základní příčina. Ráda bych situaci rozlišila už na počátku, což se mi nedaří. Mnoho věcí lidé nepřiznají ani sami sobě. A o životě a smrti se rozhoduje jinde než v těle a přístup do záležitostí mezi duší a Bohem už nikomu dalšímu nepřísluší.
Dobrá zpráva Málokdo z nemocných rakovinou si přeje odmítnout chemoterapii. Vidí v ní alespoň nějakou, i když nevalnou, hmatatelnou naději. Znám její omezení, ale nechtěla jsem klienty trápit ještě více k jejich velkým starostem. A tak jsem začala chemoterapii "připomáhat", uvolňovat svaly, cévy, aby se k postiženým orgánům vůbec dostala. Výsledky byly pozoruhodné. Úbytek nádorů o několik centimetrů po dvou sezeních. Lekalo mě však množství agresivní chemie v organismu. A tak jsem jako prémii obdržela způsob uvědomělého využití elektrického potenciálu organismu. V těle je el. potenciál všudypřítomný, v mozku, srdci, nervové soustavě, v buňkách. Vesměs však slouží k přenosu informací, k nastartování pohybu, regulaci. Když jsem se snažila motivovat neurony k likvidaci herpes virů, které parazitují v jejich nitru, použila jsem elektrického potenciálu buňky. Jisté výsledky se jevily, ale sledování není dostatečné. Pak jsem se pokusila použít tento způsob masivně vůči nádorům. Nepochybuji, že tyto procesy probíhaly spontánně od počátku mého snažení. Když však něco užijete vědomě, zapojíte do procesu další složky osobnosti, fyzické a fyziologické, duševní i duchovní. Účinnost výrazně stoupá. Domnívám se, že el. potenciálu může využít v těle pacienta jak zdravá buňka proti nádorové, tak zdravá tkáň proti deviované. A může se vytvořit mezi zdravou tkání léčitele a postiženou pacienta. Dříve jsem se v těle pacienta obracela hlavně k přirozeným imunitním procesům, které jsou vskutku geniální. Vytvářejí však množství agresivních zbytků, které mohou nebezpečně zatěžovat zejména játra a ledviny. Tato zátěž se nyní minimalizovala. Domnívám se, že na povrchu nádoru vzniká silná vrstva odumřelých buněk-pro organizmus jsou neutrální, asi jako popel; proti zbytku uvnitř pak organizmus použije chemický rozpad. Pravidla o rozhodujícím vlivu psychiky platí ovšem stále. Ale rozšířily se možnosti pro kolísavé. Někdo je unaven životním břemenem. Může zkusit ještě s ním chvíli vydržet, třeba se objeví jiná možnost než odchod z vezdejšího světa. Někdo se nachází v destruktivní etapě a následující možná není přesvědčivá. Může zkusit ještě vydržet, zahlédnout v dalším čase etapu hojnou, slibnou. A to je ta dobrá zpráva.
V roce 2011 jsem téměř souběžně začala léčit tři pacientky se závažným rakovinovým onemocněním. Paní č.1 měla původní nádor na vaječníku, operací asi pět, v době našeho seznámení výsevy na bránici a pobřišnici, játrech, střevech, slinivce. Paní č.2 měla nádor v plicích a po chirurgickém zákroku rychlé generalizované rozšíření, nejvíce do kostí, do páteřních obratlů. Po první operaci druhá už nepřicházela v úvahu. Paní č.3 měla za sebou tři operace fibrosarkomu. Univerzitní medicíně jsme v jejích postupech nijak nebráníly. Použila jsem své standardní metody a dočkaly jsme se stavu, kdy jsem už žádné chorobné odchylky nedokázala objevit. Stav pacientek tomu odpovídal, paní s napadenou páteří jezdila na kole, plavala a podnikala turistické vycházky. Výsledky vyšetření nás všechny velmi zklamaly. Šlo o spojené vyšetření CT+PET, počítačová tomografie a pozitronová emisní tomografie, a na monitoru zářila místa, která lékaři klasifikovali jako nádory. Paní č.2 se zhroutila, my ostatní jsme daly hlavy dohromady. Nejdříve jsme si všimly, že na CT se nejeví žádné vybouleniny ani propadliny, žádný nárůst nádorů nebo jimi vyhlodaná místa. I svítivé oblasti plynule sledovaly přirozené linie orgánů. Dále jsme si ujasnily, že metoda PET je založena na podání kontrastní látky, složené z glukózy obohacené o radioaktivní fluór. Rakovinové buňky spotřebují výrazně více glukózy než zdravé a radioaktivní fluór pak na monitoru světélkuje. Od toho byl jen krok k myšlence, že mladé buňky dorůstající zdravé tkáně mají také větší spotřebu glukózy, neboli světélkují rovněž. Paní č.1 a č.3 byly s hypotézou spokojené a dočkaly se doby, kdy na monitoru už nesvítilo nic. Paní č.2 zemřela, ne na rakovinu, ale jako učebnicový příklad larvované deprese. Je to stav, kdy člověk sice nepociťuje duševní tíseň, ale vypovídají funkci jeho orgány - takže nemůže jíst, pít, pohybovat se, třeba ani nevidí. Poslala jsem do rodiny příslušné texty, ale asi už neměli sílu je přečíst. Po paní zůstalo prázdné místo, které se těžko zaplní - v rodině jako po manželce a matce, ale i v jejím povolání. Kdyby se bylo možno s lékaři domluvit, mohli odebrat vzorky tkáně ze světélkujících míst a konkrétní důkazy mohly zabránit, aby se paní duševně nezlomila. Snažila jsem se porovnáním porozumět, proč dvě ženy ve zkoušce obstály, jedna nikoli. Ty dvě byly věřící, což je nesmírná opora v životní krizi. Ale také měly rodiče, kteří jim poskytovali lásku, péči, bezpečí domova. Paní č.2 měla na své dětství minimum vzpomínek. Jaké asi byly, když je podvědomí vymazalo, to číní za účelem přežití. Jestliže někdo má například otce surového despotu a chladnou sobeckou matku, těžko pak dokáže důvěřovat v Otce Nebeského a vlastně v kohokoli a v jakékoli dobro. Síly té paní byly podlomeny už v dětství. Ale to nezbavuje zodpovědnosti nás její bližní.
|
||
| Created by WEB-STUDIO | |||
Rakovinová onemocnění provázejí od počátku moji praxi jako trvalý bolestný otazník. Věnuji se jim hodně ve všech knížkách, zejména v knize Duše a tělo je o nich obsáhlá a podrobná kapitola. I pod odkazem Nesmyslný zápas najdete konkrétní líčení i obecnější závěry. Nyní v krátkosti tři konkrétní případy.
Cítila jsem se poctěna její důvěrou, ale chorobu jsem zatím neměla příležitost zmapovat. Nápadná byla mocně pracující štítná žláza. Ňadro samotné se chovalo pasivně, velmi aktivní však byla děloha,či spíše její vazivový aparát. Postup léčení se pomalu začal rýsovat. Štítná žláza je významným producentem antinádorových látek,zejména TNF-tumory nekrotizujícího faktoru. Tento produkují i fibroblasty, dlouhé vazivové buňky, tvořící část děložního aparátu.Štítná žláza je řídícím orgánem pro dělohu, děloha pro prs. Bylo potřeba obnovit narušenou spolupráci mezi dělohou a štítnou žlázou.Výsledkem byla proměna nádoru v neškodnou hmotu.