Až ti bude v životě nejhůř,
otoč se ke slunci
a
všechny stíny padnou za tebe.

John Lennon

Exorcismus po česku - exorcismus

Jak probíhá za našich sezení jsem vlastně popsala v kapitole o ďáblovi. Jeho vlastnosti totiž nejlépe zobrazuje jeho počínání. Všechny exorcismy zachovávají určitou logickou strukturu : co ďábel působí, případně jeho jméno ; kdy se k postiženému připojil, za jakých okolností ; jestli je jeden či celá skupina – v tom případu, kdo ke jejím vůdcem. Katolická církev tyto zásady rozpracovala v tzv. Římském rituálu a propojila je s krásnými modlitbami, které místy náležejí ke světové poezii první kategorie. Evangelické církve snad v procesu oprošťování zjistily, že je možno exorcismus provádět i velmi prostě; že když má exorcista vysokou mravní autoritu a hluboký soucit s postiženým, může stačit tak nepoetické slovo jako táhni. Pevné opření o Boha je nutné vždycky.

Většinou jde o proces složitý, ďábel se snaží uplatnit veškerý svůj důmysl. Postižený, ačkoli trpí, poskytuje mu často příležitosti skrze nějaké nesmyslné strachy a lpění. Je velmi potřebné brát ďáblovi území vysvětlováním a pomocí postiženému, jeho vývojem směrem k Bohu. Pokud nemá oporu v rodině, je třeba hledat náhradní pomocníky. Celý proces může klidně trvat rok i při intenzivní práci. Je to proces tvořivý, velmi závislý na inspiraci Ducha Svatého. Z mé praxe by se hodily uvést dva případy.

Jeden se týkal paní, která upadala do strašných záchvatů. Měla pocit, že jí něco rozdrtí srdce, pěnu u úst, zmítala se a spílala své rodině velice vulgárně. Lékařsky byla bez nálezu, u mě taktéž. Prověřovali jsme příbuzné, žijící i zesnulé. Temných duší jsme nalezli hodně, byla by to obsáhlá černá kronika. Paní se stala klidnější a pokojnější, ale potíže nezmizely úplně. Pracovalo se hodně po telefonu, protože rodina žila na opačném konci republiky a když měla paní přijet, nedostali ji do auta. Ze tří-čtyř pokusů vyšel tak jeden. Když se divoký kolotoč nešťastných a zavržených duší vrátil do míst, kde začal, našli jsme spouštěcí mechanismus - závistivou švagrovou, které byl satan k službám. Byla opravdu kousek. Jeden můj potencionální spolupracovník na ni pohlédl vnitřním zrakem. Shrbená, celá ohnutá závistí a zlobou. „Co se mi to stalo? Kam jsem se to dostal?“, vzdychl a celý zezelenal. Rychle jsem ukončila sezení a už jsme se nepotkali. Ale nemohla by tak silně působit, kdyby paní neměla svoje slabá místa. 1. Rodiče ji kdysi odstrčili a poslali pryč z domova. Sžíral ji strach, že její současná rodina udělá něco podobného. 2. V dobách na střední škole se k budoucí švagrové chovala povýšeně a nespravedlivě, snad i s puberťáckou krutostí. 3. S manželem měla strašnou hádku, ve které vyřkla slova, jež vypadala jako bodnutí dýkou do srdce ze zadu. Ta slova se od něho odrazila, protože byl v právu, a dopadla na ni. Teprve, když jsme toto vše zjistili, potíže odezněly, současně se sebepoznáním. To rozhodlo a zamezilo satanovi přístup. Švagrová se nezmění, dokonce se považuje za zbožnou osobu, která se modlí za potrestání zlých lidí. Trvalo to tři roky.

Další případ se vlekl ještě déle. Dívce bylo něco přes dvacet, z hodně vzdáleného města. Její otec byl velmi bohatý, ale na studium si musela vydělávat. Byl zcela nevypočitatelný a netajil se svou náklonností k magii.Vyhlášené čaroděje navštěvoval i v zahraničí. Manželku a dceru považoval za nejcennější majetek, ale choval se k nim neuvěřitelně. Jednoho dne manželka vstoupila do sprchy a omdlela, snad pod jeho zlým pohledem. Když přišla domů dcera, hleděl se zájmem, jak se zaplňuje odtokový kanálek, a čekal, jestli se manželka utopí nebo neutopí. Dcera ji vyvlekla ze sprchy, sbalila věci a už se k němu nevrátily. Občas slíbil dceři nějaké peníze na studium, když si pro ně přijde, ale končilo to zpravidla tak, že ji napadl a s řevem honil po ulici, zatímco ona se schovávala za popelnice. Historií jeho rodu se táhla velká zátěž, alkoholismus, sebevražda, těžká schizofrenie, spolupráce s gestapem, co jen ženy stačily zjistit, protože svoji rodinu před nimi tajil.

Dcera na sobě cítila svazující vliv magie a chtěla tomu stejnými způsoby čelit, navštěvovala různé mistry a zaplétala se do stále větších problémů. Bylo jí už tak špatně, že se jenom třásla a téměř nemohla vycházet z domu. Snažila jsem se jí vysvětlit, že otec se spolčil se satanem a jen Bůh je silnější než on. Ale namítala, že křesťané jsou ti chudí, kteří si nechají všechno líbit, takže k nim patřit nechce. Potíže se však stupňovaly, až v největším zoufalství vpadla do nejbližší fary. Kněz se jí ujal, poslal ji dále k zasvěcenějším, než byl sám, až se za ni modlilo asi patnáct kněží a jeptišek. Jenže otec z ďáblů vytvořil celý bojový útvar. Střídali se a drze se vysmívali, protože ti lidé se modlili naslepo. Proniknout ke kořeni nebyla takto šance a dívka už byla velmi zubožená. Zeptali jsme se Otce Nebeského. Ukázal nám dítě, žijící v 15.století, téměř bez šatů, hladové, zbité, přivázané v mrazivé zimě ve chlévě jako dobytek. Nemanželská dcerka zemřelé matky. Když dorostla, osvojila si magii, ale nikomu s ní neublížila. Chtěla jen získat dostatečnou moc, pojistit se, aby se už nikdy více nedostala do poměrů jako v dětství. Jenže přivedla do rodu ďábla. Provinila se potraty nenarozených dětí, ale myslela si, že jim bude lépe nenarodit se, než aby žily jako ona. Bůh k ní byl hodně shovívavý. Onen první ďábel odešel s celou nahromaděnou tlupou snad čtyřiceti svých druhů. Ve věcech nastal obrat, ale takový jsme nečekali. Otec umřel. A podařilo se zachránit jeho duši před nejhorším. To jsme také nečekali. Z dcery je nyní spokojená křesťanka.

Snad by se ještě hodilo připomenout zkušenosti P. Amortha, který by mohl být největším žijícím exorcistou. Zjistil, že jsou lidé s přirozeným talentem vnitřního vidění a slyšení, kteří vidí za hranice hmoty, na dálku i do minulosti. Pokud byli i dobří, zbožní, nezištní, poskytovali mu velmi užitečnou spolupráci. Pro exorcistu je velkou výhodou, když ví, na co přesně se zaměřit.

Vyskytl se i případ, na kterém pracovat jsem nedostala příležitost. Jednalo se o mladší paní, měla hodného manžela a synka, původně i dobrou práci. Začala se jí zjevovat údajná Panna Maria, jako na medailónku. Sdělila jí, že je vyvolena k velkým úkolům, větším než Matka Tereza. Že bude uzdravovat obrovské zástupy, kázat jim a učit je, zakládat velekliniky a všichni ji budou poslouchat. Že má dát výpověď v práci, že nastoupí do jiného zaměstnání, které ji na tuto cestu uvede. Paní to udělala. Doma předstírala, že odchází do práce. Bloudila však v ulicích a hlas jí poroučel : Teď do leva, teď rovně, teď zahni do prava, čekej......dnes je to všechno, dnes už nebude nic. Tak to šlo téměř tři roky. Manžel při ní stál i přes dluhy, které nadělala, i synek. Lidé jí přese všechno opakovaně otevřeli dveře do nového zaměstnání, do nového kolektivu. Psychiatr pochopil a maximálně svůj přístup přizpůsobil. Na mě se přišla podívat spíše jako na dalšího blbečka nebo závistivce, který ji chce připravit o skvělý osud. Při sezení se spolupracovnicí měla údajná Maria tlamu rozšklebenou od ucha k uchu a vzadu jí z roucha vyčníval ocas. Ani to paní nepřesvědčilo, léčení povýšeně odmítla. Představa zástupů, které učí, léčí, či spíše ovládá, pro ni byla neodolatelná.